elektronika, chemie, pokusy, hammer, lockpicking

Předem chci upozornit, že za stavbu této věci, je zodpovědný každý sám.
Výsledný výrobek nesmí být v žádném případě použit jako zbraň proti zvířeti/člověku nebo majetku a nikdy nebyl jako zbraň navrhnut.

Jak funguje bramborové dělo

Spudgun v překladu bramborové dělo je vcelku jednoduché zařízení. Vystřeluje projektil, nejčastěji bramboru a používá k tomu explozi. V zásadě konvenční dělo. Nejjednodušší varianta o které je tento článek, je v podstatě ládovačka. Do hlavně se zepředu vsune projektil, ten se na konci zastaví o několik šroubů, které jednak drží dělo pohromadě a jednak zamezují projektilu v propadnutí až do komory. Do komory se skrz odnímatelné víko nastříká palivo a komora se uzavře. Zmáčknutí spouště vytvoří uvnitř komory jiskru pomocí zdroje vysokého napětí, která zapálí výpary paliva. Vzniklý tlak z výbuchu tlačí projektil velkou rychlostí cestou nejmenšího odporu ven. Po opuštění hlavně projektil postupně ztrácí energii až dokud nedopadne na zem, nebo na cíl.

Bezpečnost použití

Protože dělo je sestaveno z plastových (novodurových) trubek, je na místě myslet na bezpečnost. Projektil se musí v hlavni volně pohybovat, nesmí se zaseknout a nesmí klást příliš velký odpor. Doporučuji jako střelivo používat místo brambor prázdné plechovky či lékovky, které v hlavni volně klouzají. Škrob z brambor zanáší dělo špínou. Zaseknutí projektilu nebo příliš velký třecí odpor by mohl vést k explozi děla.

Víko komory musí směřovat pryč od těla střelce, v případě, že by došlo k selhání závitu, nesmí střelce utržené víko zranit. Je vhodné dělo čas od času zkontrolovat a vyčistit, aby hlaveň dobře klouzala a ujistit se, že všechny spoje drží.
Vysokonapěťové přívody do komory musí být izolované a elektrody musí dostatečně pevně držet, aby je tlak v komoře nepoškodil.

Jednotlivé části děla musí u sebe velmi pevně držet, doporučuji použít šrouby, lepidlo je nespolehlivé. Novodur může v zimě zkřehnout a být náchylný k prasknutí. Stejně tak v chladu není dělo spolehlivé, protože se palivo hůře odpařuje.

Nabitým dělem, byť zajištěným se nesmí mířit na živé bytosti a cenný majetek, ani z legrace. Doporučuji umístit na spouštěcí mechanismus minimálně jednu pojistku, aby nedošlo k nechtěnému výstřelu.

Jako palivo používám obyčejný technický líh, který rozpráším do komory rozprašovačem od parfému. Je výhodnější, než lak na vlasy, který se doporučuje v jiných článcích, protože nezanáší komoru zbytky laku a je levnější. Má ovšem tu nevýhodu, že se musí déle počkat, než se odpaří.
K zažehnutí paliva používám vysokonapěťovou jiskru s využitím poznatků z pokusů s VN transformátorem z CRT monitoru. Jiskra v komoře musí být dostatečně dlouhá a silná, aby spolehlivě dokázala zapálit rozptýlenou směs paliva a vzduchu. Pokud by střelec musel opakovaně zkoušet zažehnout směs, nebo by spoušť musel držet a čekat, mohlo by k výstřelu dojít v nevhodný okamžik.

Stavba

Na fotografiích jsou dvě různá děla velké a příruční, následující odstavec se týká velké verze.
Hlaveň velkého děla je vyrobená z 5cm odpadní trubky, ze které byl odříznut konec s těsněním, aby nepřekážel projektilu. S komorou hlaveň spojuje redukce na větší průměr. Komora je složená z novodurového dílu se šroubovacím víkem, na který je naražena spojka stejného průměru ukončená odpovídajícím víčkem. Všechny spoje používají vestavěné těsnění a jsou sešroubované na čtyřech místech. Existují návody, kde se trubky k sobě lepí, to samo o sobě nemusí stačit. První pokus se slepenými trubkami skončil rozstřelením děla na jednotlivé kusy.
Jiskřiště je tvořeno proti sobě zašroubovanými šrouby pojištěnými maticemi a měděnými dráty. K elektrodám je vysokonapěťovými kabely přiveden výstup VN transformátoru, který je upevněn na hlavni včetně svého budiče, baterií a spouště.

Dělo prošlo několika vývojovými kroky.
První verze (na fotce vlevo) měla delší hlaveň a na děle byl připevněn pouze transformátor. Budič pro VN trafo a baterie byli samostatné. K napájení bylo potřeba 12V. Druhá verze děla dostala menší budič přímo na tělo a menší modelářskou NiMH baterii. Třetí verze (na fotce vpravo) obsahovala navíc laserový zaměřovač a byla mu zkrácena hlaveň. Čtvrtá verze má veškerou elektroniku umístěnou v novodurové trubce pod hlavní, nemá laser, který se neosvědčil a je napájena čtyřmi tužkovými bateriemi. Potenciometr slouží k nastavení ideální pracovní frekvence budiče, ta se mění podle napětí baterie. Pátá malá (příruční) verze je celá postavená z 5cm trubek a celkově zmenšená. Zdroj jiskry je hotový vysokonapěťový modul napájený dvěma tužkovými bateriemi. Díky tomu je elektronická část jednodušší, spolehlivější a menší. Dostřel se zmenšil, ale pro srandu to stačí.